Volání pouště
Příběh zrodu Rallye Dakar je celkem známý, nicméně stojí za zopakování.
Thierry Sabine byl spíš dobrodruh než úspěšný závodník, i když se objevoval na startu čtyřiadvacetihodinovek v Le Mans a Spa. V roce 1977 se na motocyklu zúčastnil Rallye Abidjan-Nice. V poušti Ténéré se ztratil, opustil motocykl a bez vody tři dny bloudil pěšky v dunách než ho dehydratovaného na pokraji smrti objevil pilot malého letadla. Tento extrémní zážitek paradoxně způsobil, že se zamiloval do pouště a Afriky. Ostatně každý, kdo měl někdy příležitost jezdit v písečných dunách dobře ví, že to je zážitek vyvolávající závislost na celý život…
Thierry Sabine byl člověk překypující nápady a snahou organizovat nezvyklé akce. Po návratu z pouště se rozhodl uspořádat podnik, při němž by amatérským řidičům umožnil poznat kouzlo toho, co ho tak zasáhlo. S malou skupinkou přátel a pomocí své manželky zorganizoval soutěž, jejíž start byl v Paříži a po absolvování 10 000 km jízdy jižní Francií, Španělskem přes Alžírsko, Niger, Mali, Horní Voltu zamířila do Senegalu, kde byl cíl v hlavním městě Dakaru.
Pro pochopení toho, jak bylo možné, že tento bláznivý nápad oslovil tolik lidí, je třeba si připomenout onu dobu, kdy v rallye stále ještě platil zákaz použití pohonu všech kol. Součástí mistrovství světa v rallye byly i Safari Rally, tehdy znamenající 4691 km jízdy po blátivých cestách v Keni nerozdělených na rychlostní zkoušky, a dokonce 5472 km dlouhá Rallye Bandama vedoucí pralesy Pobřeží Slonoviny. Obě tyto soutěže vyhrál Jean-Pierre Nicolas za volantem vozu Peugeot 504 Coupé. Tentýž jezdec vyhrál i Rallye Monte Carlo v metrových závějích sněhu, ovšem s vozem Porsche 911 SC připraveným v soukromé dílně bratří Almérasů. Nicolas během jediné sezony vystřídal vozy pěti značek! Titul mistra světa ovšem získal Marku Alén, který vítězil střídavě s Fiatem 131 Abarth a Lancií Stratos HF.
V roce 1968 se uskutečnil Marathon London-Sydney, který opět probudil zájem o dálkové soutěže. Ty přilákaly velký zájem médií i automobilek. V roce 1978 se v srpnu a září jel poslední takový velký maraton Vuelta a la América del Sud. Byl dlouhý 28,5 tisíce kilometrů, procházel všemi významnými městy kontinentu a jeho součástí byl i přejezd And v nadmořské výšce přes 5000 m n. m..
Na startu prvního ročníku Rallye Paříž-Dakar na Trocaderu bylo 182 soutěžících – osobních aut, motocyklů a kamionů vesměs standardních vozidel ze sériové produkce, přičemž mnohé z nich byly už hodně letité a většina z nich ani zdaleka nepřipomínala soutěžní auta pro jízdu pouští. Do cíle dorazilo 74 účastníků. První tři místa obsadily motocykly, až čtvrtý dojel nejlepší automobil, kterým byl Range Rover. Umístění ale nebylo vůbec důležité – hlavní byl jedinečný zážitek z jízdy po Sahaře a civilizací netknutou přírodou centrální Afriky. První ročník Rallye Dakar provázely nemalé organizační potíže a spory, které nakonec Sabina stály i manželství.
Sabine byl každopádně velmi prozíravý, protože kladl velký důraz na mediální pokrytí soutěže zahrnující i deníky a rozhlasové přenosy. Soutěž si získala velkou popularitu a zájem médií i proto, že se jela v době, kdy se jiné motoristické akce nekonaly. Překonala i období zmatků v organizaci a těžce zvládatelného růstu zájmu diváků z řad místních obyvatel.
V roce 1982 už stálo na startu 382 účastníků. Stále se ale jednalo o podnik určený pro amatérské závodníky. Rostoucí věhlas a touha vyzkoušet si své schopnosti v extrémních podmínkách ovšem začaly lákat i profesionály. Prvním byl bývalý pilot F1 a legenda vytrvalostních závodů Jacky Ickx. Ten se poprvé postavil na start v roce 1981 a v roce 1983 poprvé zvítězil. Současně rostla zatím neoficiální podpora největších favoritů ze strany automobilek resp. jejich francouzských dovozců.
Rok 1983 přivedl soutěž poprvé do pouště Ténéré a tato návštěva se stala reminiscencí na událost, která stála u zrodu rallye. Účastníky zde totiž zaskočila písečná bouře a 40 z nich se ztratilo mimo trasu. Hledání ztracených řídil osobně Thierry Sabine na palubě vrtulníku, přičemž několik z nich se podařilo najít až po čtyřech dnech. I tato událost přispěla ke zrodu legendy Rallye Dakar a jejímu šíření mimo frankofonní svět.
Pořádající TSO (Thierry Sabine Organisation) se spolu s růstem účastníků rozrůstala a profesionalizovala. Během soutěže v roce 1986 došlo k tragédii, když z nikdy ne zcela objasněné příčiny v Mali havaroval vrtulník, na jehož palubě spolu se čtyřmi dalšími osobami zahynul Trierry Sabine. Dakar přežil i ztrátu svého zakladatele a hlavního organizátora. Nelehké role vedení soutěže se totiž ujal jeho otec Gilbert Sabine spolu s Patrickem Verdoyem. V následujícím roce se k nim připojil dvojnásobný vítěz René Metge se svým týmem.
Teprve v roce 1987 se oficiálně zapojily do hry první tovární týmy a současně s tím se na start postavily i první vozy postavené speciálně pro tuto soutěž. Boj o absolutní vítězství se tak do budoucna stal záležitostí bohatě vybavených továrních týmů se silným zázemím zahrnujícím i servisní kamiony startujícími jako soutěžící.
V roce 1988 byl přijat rekordní počet přihlášek – startovalo 603 účastníků. V následujících letech byl počet startujících omezován, nicméně roku 2005 dosáhl nový rekord 688 účastníků. Pořadatelé postupem let nabývali dojem, že je třeba soutěž zatraktivnit. Trasa soutěže se několikrát změnila, takže v některých letech do jisté míry ztratil původní charakter soutěže. Od roku 1995 už rallye ani nestartuje v Paříži. Přitom většina těchto změn nebyla ku prospěchu věci.
V roce 2008 pořadatelé soutěž jen několik hodin před startem odvolali vzhledem k hrozbě teroristického útoku na účastníky. Soutěž ale nalezla svůj nový domov a novou podobu v Latinské Americe s cílem v Buenos Aires. Část pořadatelů kolem Reného Metge ovšem využila své kontakty s místními vládami a pokračuje v původním stylu soutěže s jízdou do Dakaru resp. k Růžovému jezeru pod hlavičkou Africa Eco Race.
Po velmi úspěšných prvních ročnících začala pořádající organizace Amaury Sport Organisation (ACO) v jihoamerických zemích ztrácet podporu a rostly problémy najít trať odpovídající charakteru soutěže. V roce 2020 tak došlo k další radikální proměně, když se soutěž přestěhovala do Saúdské Arábie, která nabídla návrat k pouštnímu pojetí. To uvítali jak účastníci, tak i média, protože se dění přesunulo do příznivějšího času z hlediska večerního a ranního zpravodajství.
Rallye Dakar je dnes na počátku každého roku mediálně sledovanou sportovní událostí číslo jedna přinášející neopakovatelná dramata – na jedné straně tvrdé souboje o vítězství mezi vysoce profesionálními týmy se speciálně postavenými vozidly a na straně druhé dobrodružství pro amatérské účastníky, mezi nimiž úplný extrém představují motocyklisté starající se o vše úplně sami. Označení amatér je ovšem dnes na hony vzdálené tomu, co znamenalo v počátcích soutěže. Znamená jen to, že se nejedná o člena továrního nebo jiného specializovaného týmu. Příprava na soutěž, splnění všech podmínek pro účast a zajištění potřebného vybavení je nejen finančně velmi náročné, ale vyžaduje skutečně profesionální zázemí. O tom, jak se v průběhu let změnil charakter soutěže, svědčí i to, že dnes už počet účastníků z řad profesionálních týmů převyšuje 80 %.
Účastníci jsou dnes vystaveni nejen náročným podmínkám jízdy, ale čelí i povinnostem vůči médiím – mnohdy i na úkor vlastní relaxace. Nicméně bez současného obrovského zájmu médií by jen těžko dávali dohromady prostředky k pokrytí stále vyšších nákladů.
Soutěž je ojedinělým testem fyzických schopností účastníků, ale i unikátně náročnou zkouškou techniky v extrémních podmínkách s jízdou na dlouhé vzdálenosti v terénu, především v písečných dunách. Rallye Dakar se díky tomu stala místem pro vývoj nových technologií – od navigačních systémů až po extrémně odolné pneumatiky pro kamiony. Tuto jedinečnou příležitost prověřit výsledky své práce využívá i jediný český servisní tým zaměřující se na nano-tribotechnologie NANOTECH-EUROPE.
1 Thierry Sabine
Foto Dakar
Ostatní - Foto Newspress